na Blog.cz

Slovní spojení "Adéla ještě nevečeřela" slyšel ve svém životě snad každý. Ve stopách slavného filmu Jiřího Brdečky a Oldřicha Lipského jde již několikátým rokem muzikálová inscenace, která stejně jako na plátnech kin plní svůj úkol - baví diváky. Divadelní pojetí této komedie, které jí navíc trefně paroduje, vzniklo před čtyřmi lety a právě město Plzeň je třetí po Uherském Hradišti a Praze, které oživilo příběh masožravé Adély na divadelních prknech.

Nick Carter, nejslavnější americký detektiv, dostává dopis z Prahy ohledně záhadného zmizení z rodiny vysoce postavené ženy. Protože se jedná o velice zajímavý případ (výše honoráře nerozhoduje), vypraví se do Čech. Na palubě zaoceánské lodi se naučí českému jazyku, a když přijede do Prahy, dostane jako průvodce a rádce policejního komisaře Ledvinu. S ním pozná hříšné taje zdejších hospod a uliček a zamiluje se do nevinné dívky Květušky. Díky ní přehlíží veškeré zločince, kteří se v jeho okolí pohybují - trpaslíka Goga, i záhadného zločince Zahradníka, který se přestrojil do podoby barona von Kratzmara. Nick začne se svými supermoderními přístroji pátrat hned poté, co ho opustí prvotního šok z faktu, že zmizelý Gert byl pes. Postupně odhaluje strašlivé tajemství a snaží se zachránit vše a všechny, než bude pozdě…

Vůbec první, co v divadle člověk uslyší, je známá "Mozartova" ukolébavka "Princi můj maličký spi", kterou ale ve skutečnosti Mozart vůbec nenapsal. Po celé následující představení se sálem line líbivá hudba Ondřeje Brouska. V muzikálu jsou obsaženy snad všechny styly, melodie jsou většinou roztomilé a hlavně chytlavé, takže si snad každý o přestávce a po představení zpívá nějakých těch pár tónů nebo slov, které během hry pochytil. A právě proto, že na hudbě a orchestraci pracoval jeden a týž člověk, celek tak dobře zní. O texty písní se postaral Radek Balaš, který celé představení také zrežíroval. Jeho texty jsou vtipné, nápadité a originální. Stejnými prvky se může chlubit i režie. Od pražské verze, kterou jsem viděla několikrát, se o něco liší. Základ zůstal, ovšem detaily se hodně změnily - obě tyto divadelní zpracování se liší především v počtu (vkusných!) vtípků, kterých má ve své verzi Plzeň o mnoho víc. Na jevišti se střídá obrovské množství kulis, rekvizit a kostýmů, které jsou téměř stejné jako v Praze. Rozdíl je například v prezentaci Kratzmara alias Zahradníka. Zatímco v Praze byla tato scéna zpracována filmovou nahrávkou, v Plzni vše zvládnou pomocí zmiňovaného množství rekvizit. Pokud jsem správně pozorovala, choreografie zůstaly (téměř) nezměněné, stejně tak kostýmy.

Plzeňské zpracování má navíc oproti Praze jednu obrovskou výhodu - jeho součástí je živý orchestr. Leckdo by si řekl, že to až takový rozdíl není, ale když jsem viděla představení s half-playbackem a poté s orchestrem, to druhé má daleko větší šťávu. Veškerá hudba totiž vzniká v daném okamžiku a představení tedy daleko více žije.

...aneb první kolo Velké grafické soutěže, téma muzikál Quasimodo. Kol bude hodně a nepočítám, že budete hlasovat v každém, ale budu to sem zveřejňovat pro ty, kteří mi ochotně kliknou nebo se rádi podívají na mé práce.

Děkuji za cokoli...

Do nočního ticha se ozval nový výbuch smíchu. Byl ještě silnější než ten předešlý, u kterého se na menší skupinku děvčat otočil jeden chodec. Byl jenom jeden, protože v těchto hodinách se již více lidí po ulicích menšího městečka nepohybovalo. Skupinka, která rozrážela tmu, byla vskutku zvláštní - první tři slečny, alkoholem notně posilněné, se bavily čímkoli, co jim padlo na jazyk. Čtvrté děvče, které bylo jediné ze skupiny čerstvě plnoleté, v sobě mělo jedno frisco a bylo tudíž úplně střízlivé.

"Holky, klidněte se trošku," promluvila zezadu Dita, když uslyšela další nával smíchu.

"Sakra bav se, jsi jako v křeči!"

"Já na rozdíl od vás nejsem ožralá."

"Nech ji být, Natálie!", promluvila náhle sedmnáctiletá Marta, které to i po sklenkách alkoholu ještě přemýšlelo. "Můžeme být rády, že nás táhne domů v tomhle stavu, má jediná z nás právo pít a stejně to nedělá. Tak si nech své opilecké rozumy na ráno."

Martino slovo vážilo ve skupince nejvíce, proto se během pár okamžiků proměnil bujarý hlouček v tiché postavy plující tmou.

"Holky, je mi zle," ozvalo se náhle.

"Nemáš tak pít."

"Dneska to do tebe padalo jako Němci do krytu!"

A zase se ozval veselý smích tří slečen, které si z nočního klidu pramoc nedělaly. A zase šla krok za nimi osamocená Dita, která přemýšlela nad tím, jestli udělala dobře, že je na tu párty vzala. Má teď na starosti tři pubertální slečny, které musí uložit do peřin co možná nejtišeji. Už před nějakou chvílí přestala doufat, že se jí povede nevzbudit rodiče a právě dumala nad tím, jakou vymyslet výmluvu, aby se na ni nezlobili. Z myšlenky jí vytrhl ostrý výkřik, který rozřízl černou tmu tlumenou světlem pouličních lamp.

"Dito!"

Slečna vzadu se otočila po hlase. Třikrát mrkla a zaostřila, než uvěřila tomu, co vidí. Pár vteřin se v její hlavě přeměnilo v dlouhé minuty. Stál tam ON. Prvních několik sekund neexistoval svět kolem, neslyšela smích svých kamarádek, které výkřik ze zábavy nedokázal vytrhnout. Viděla jen rozostřená auta, lampy a obchody, v jejichž středu stála jasná postava. A dívala se tím nejnečitelnějším pohledem světa…

Cítila, jak se jí roztřásla kolena. Pořád se na ni jen díval a ona se začala celá chvět. Nohy jí škubaly, protože chtěly utíkat za tlukotem srdce, které jí velelo přeběhnout silnici a dotknout se muže na druhém chodníku. Rozum je ale zastavil. Jednou provždy si řekla, že už nesmí nikdy spadnout do bláznivého kolotoče a podlehnout kouzlu, které jí zatemňuje mozek. Na jeden jediný okamžik měla pocit, že padá k zemi a v jeho náručí je tou nejšťastnější ženou na světě. Pak se konečně probudila do reality.

Na druhé straně silnice stál muž, který jí dohromady nic neudělal, ale na kterého se nechtěla vázat. Z různých důvodů. Protože ji zradil, protože když na něj čekala, věnoval pozornost jiné, protože měl několik kamarádek "v užším kontaktu", jak tomu říkal. Nikdy význam toho spojení nechtěl nikomu vysvětlovat. Nikdo nevěděl, jestli se jedná o pozornosti, polibky nebo sex. Nevěděla to ani ona sama a upřímně to vědět vůbec nechtěla. Ten muž se jí zhnusil už před nějakým časem, ale síla touhy byla mocnější než chabá ruka rozumu. Pořád se jí vracel v představách, pořád o něm snila. A teď stojí pár metrů od ní a pohledem se dožaduje její společnosti. Nemusel říkat vůbec nic, jeho oči řekly naprosto všechno.

"Kde je Dita?" ozvalo se z dálky. "Dito! Co se děje? Proč stojíš?" Marta se odpojila od skupinky, která už byla od Dity značně vzdálená a zamířila k ní.

"Dito," zatřásla kamarádkou.

"Já vás dojdu," řekla nepřítomným hlasem Dita a nespouštěla oči z muže na druhém chodníku.

"Kam se to díváš? Děje se něco?" Svým chabým zrakem Marta nemohla zaostřit úplně, ale ve tmě rozeznala mužskou postavu.

"Kdo to je, Dito?"

"Já nevím."

"Proč se na něj díváš?"

"Protože se dívá on na mě."

I když postava na druhé straně zpozorovala příchod Ditiny kamarádky, ani se nepohnula. Dívala se tím stále stejným žádoucím pohledem a byla si jistá, že tuhle bitvu vyhraje.

"Ty ho znáš?" vyptávala se dál Marta, které byla celá situace strašně nepříjemná.

"Ne, já ho neznám." Při slově "neznám" do jeho očí zarazila ten nejchladnější pohled, jakým se dokázala podívat a zesílila hlas, aby ji určitě slyšel.

Muž zamrkal, ale jinak na scénku před ním nijak nezareagoval. Dita se na něj ještě chvíli dívala a pak se obrátila ke své kamarádce: "Pojď, jdeme domů."

Ulicí zazněl tlukot podpatků běžících po chodníku a po chvíli radostný smích čtyř děvčat, které konečně nalezly společnou řeč i krok. Po chvíli se ulice vyprázdnila a hlukot mládí se přesunul do jiné části městečka.

Jen tam, pod řídkým světlem lampy, stále stál ON. Díval se, jak Dita odchází a když už byla pryč, zašeptal sám pro sebe: "Jak si přeješ."

Na Osmém světadílu to tentokráte skutečně vřelo - nadšením. Tak úžasné publikum jsem na tomto díle ještě neviděla, standing ovation se konal dokonce dvakrát. Diváci nadšeně aplaudovali po každé skladbě a klaněčka nebrala konce. Jistou zásluhu na tom ovšem měli i vtípky herců, kterými se snažily vzájemně odbourávat (občas i nechtěně). To když se Katka Steinerová rozpřáhla, aby Tomáši Savkovi vlepila mírný pohlavek, místo hraného políčku jí dlaň o Tomovu tvář pořádně mlaskla. Rozesmálo to nejen celé publikum, ale dokonce i je dva. Při písni "Kým som sám" se místo obvyklého cigárka na jeviště dostalo i pivo (kterého si mileráda cucla i jedna paní v první řadě), ovšem kluci jaksi nedomysleli, že jim může na jevišti vypěnit - přesně to se i stalo. Jeden z nejlepších vtípků ovšem pronesl Tomáš Savka, který se pořádně obul do produkce Oldřicha Lichtenberga. Při scénce se Třemi mušketýry byl totiž rozhovor pěti přátel o něco obohacen: "Oni taky byli čtyři." "Já vím, jsem v tom hrál." "To bylo strašný…" "Taky už v tom nehraju!"

Tomáš

TOMÁŠ SAVKA

Tomáše Savku se nebojím nazvat "muzikálovým kamikadze". V hrdle se mu skrývá něco naprosto neskutečného, dokáže nasadit tón, kterým by snad zboural i divadlo. Role Tomáše mu však sedne i herecky, už jen vzhledem totiž Tomáš S. v sobě nezapře romantika, kterého právě tato role potřebuje. Je něžný, jeho drzost není hrubá, ale spíše klidná, nad kterou se člověk pousměje. Zamilované party zvládá s přehledem a pasáže o nešťastné lásce, které interpretuje, snad musí drásat srdce úplně každému v sále. Tanečně maličko zaostává za svými kolegy, ale jeho výkonu to vůbec neškodí.

Po neustálém váhání, zda se Hamlet skutečně bude ještě hrát, nebo už ne, se dnes na facebooku objevila tato zpráva (od S. Běleho):

"HAMLET se vrací v září na 5 exkluzivních představení do Divadla Broadway.....a sice 20., 21., 22. a 23. září. Vstupenky rezervujte na pokladně Divadla Broadway - 225 113 311."

Teď už jen stačí si vyhradit tento víkend v kalendáři a čekat, až se budou vědět bližší věci o obsazení. Nebo můžete zkusit štěstí, lístek si rovnou koupit a pak už tedy nezbývá než čekat...

(fotografie stažena z FB S. Běleho)

Hudební společnost Faux pas (dříve Dolce), která už z muzikálových děl uváděla Hamleta, nyní připravuje muzikál Karla Svobody "Monte Cristo". K této příležiosti hledá do obsazení herce pro hlavní i vedlejší role, stejně jako company.

Konkurz je rozdělen na dvě části:

1. Taneční část - účastník si vezme vhodné oblečení a obuv.

2. Pěvecká část - účastník si vybere jednu libovolnou a jednu z povinných písní

Výběr z povinných písní:

Muži:

a. Noviny, noviny

b. Přísaha

c. Jsem přece voják

d. Ulehnem, jak si ustelem

Ženy:

a. Návštěva - Haydée sólo

b. Svatba

c. Proč nejsi tam, kde já

Všichni jsou povinni se zúčastnit obou částí konkurzu

Pokud máte zájem o přihlášku, informace, odkazy na základy, originály a text k povinné písni napište na info@dsfauxpas.cz.

Všem zúčastněným přeji hodně štěstí!

Zdroj: http://www.dsfauxpas.cz

Obsazení chystaného muzikálu Daniela Landy částečně odhalil nový plakát. Co tomu říkáte?

Zdroj: Kristýna Junková